Proč se radon měří...
Rozhodující podíl na ozáření průměrného obyvatele přírodními zdroji má vdechování radonu a jeho rozpadových produktů.
Radon je radioaktivní plyn, který vzniká rozpadem radia. Rozpadá se na další, dceřinné prvky tzv. rozpadové produkty radonu. Radon samotný člověku příliš neškodí, neboť po vdechnutí je zase z větší části vydechnut.
Zmíněné dceřinné produkty radonu se však zachycují na prachových částicích a vytvářejí radioaktivní aerosoly. Ty se po vdechnutí usazují v průduškách a plicích člověka a dlouhodobě pak tyto tkáně ozařují. Toto ozařování pak představuje významný rizikový faktor pro vznik rakoviny plic.
Zdrojem radonu v budovách může být okolní ovzduší, zemní plyn, voda, stavební materiály a podloží, z čehož zemní plyn a venkovní ovzduší lze v našich podmínkách jako zdroj radonu prakticky zanedbat.
V absolutní většině případů je převládajícím zdrojem radonu v budovách podloží. Objemová aktivita radonu (počet přeměn izotopu 222Rn za 1 sekundu v jednom kubickém metru plynu) v půdním vzduchu závisí na odsahu radia v horninách a na fyzikálních vlastnostech hornin, které uvolňování radonu podmiňují.
Na vlastní šíření radonu uvolňeného z podložních hornin má významný vliv propustnost hornin a půd. Vysoká propustnost (štěrky, písky) umožňuje dobrý transport radonu, naopak nízká propustnost (jíl) jeho transportu brání.
Nepropustné vrstvy tak mohou vytvářet bariéry, pod kterými se radon hromadí. Dojde-li k jejich porušení (např. základy budovaného objektu), mohou se podmínky pro transport výrazně změnit.
Míru závažnosti podloží jako zdroje radonu vyjadřuje radonový index stavební parcely, který závisí na objemové aktivitě radonu v půdním vzduchu, plynopropustnosti základových půd a tektonické situaci sledované plochy.
Do místností uvnitř budov se radon dostává (je nasáván) spolu s půdním vzduchem v důsledku podtlaku mezi interiérem a vnějším prostředím. Hlavní m transportním mechanismem je proudění půdního vzduchu z podloží do objektu trhlinami a netěstnostmi v základových deskách a suterénních stěnách objektů.
Koncentraci radonu a jeho rozpadových produktů v pobytových prostorách budov lze snížit aplikací různých stavebních úprav (použitím protiradonových izolačních pásů, nátěru, utěsněním trhlin a prostupů inženýrských sítí, odvětráváním apod.).
Zdroj:Ochrana při práci se zdroji ionizujícího záření, kolektiv autorů, Dům techniky Ostrava, spol. s.r.o. březen 2003, archiv autora
Rozhodující podíl na ozáření průměrného obyvatele přírodními zdroji má vdechování radonu a jeho rozpadových produktů.
Radon je radioaktivní plyn, který vzniká rozpadem radia. Rozpadá se na další, dceřinné prvky tzv. rozpadové produkty radonu. Radon samotný člověku příliš neškodí, neboť po vdechnutí je zase z větší části vydechnut.
Zmíněné dceřinné produkty radonu se však zachycují na prachových částicích a vytvářejí radioaktivní aerosoly. Ty se po vdechnutí usazují v průduškách a plicích člověka a dlouhodobě pak tyto tkáně ozařují. Toto ozařování pak představuje významný rizikový faktor pro vznik rakoviny plic.
Zdrojem radonu v budovách může být okolní ovzduší, zemní plyn, voda, stavební materiály a podloží, z čehož zemní plyn a venkovní ovzduší lze v našich podmínkách jako zdroj radonu prakticky zanedbat.
V absolutní většině případů je převládajícím zdrojem radonu v budovách podloží. Objemová aktivita radonu (počet přeměn izotopu 222Rn za 1 sekundu v jednom kubickém metru plynu) v půdním vzduchu závisí na odsahu radia v horninách a na fyzikálních vlastnostech hornin, které uvolňování radonu podmiňují.
Na vlastní šíření radonu uvolňeného z podložních hornin má významný vliv propustnost hornin a půd. Vysoká propustnost (štěrky, písky) umožňuje dobrý transport radonu, naopak nízká propustnost (jíl) jeho transportu brání.
Nepropustné vrstvy tak mohou vytvářet bariéry, pod kterými se radon hromadí. Dojde-li k jejich porušení (např. základy budovaného objektu), mohou se podmínky pro transport výrazně změnit.
Míru závažnosti podloží jako zdroje radonu vyjadřuje radonový index stavební parcely, který závisí na objemové aktivitě radonu v půdním vzduchu, plynopropustnosti základových půd a tektonické situaci sledované plochy.
Do místností uvnitř budov se radon dostává (je nasáván) spolu s půdním vzduchem v důsledku podtlaku mezi interiérem a vnějším prostředím. Hlavní m transportním mechanismem je proudění půdního vzduchu z podloží do objektu trhlinami a netěstnostmi v základových deskách a suterénních stěnách objektů.
Koncentraci radonu a jeho rozpadových produktů v pobytových prostorách budov lze snížit aplikací různých stavebních úprav (použitím protiradonových izolačních pásů, nátěru, utěsněním trhlin a prostupů inženýrských sítí, odvětráváním apod.).
Zdroj:Ochrana při práci se zdroji ionizujícího záření, kolektiv autorů, Dům techniky Ostrava, spol. s.r.o. březen 2003, archiv autora
© 2011 by WALTEC / MARADJODA · Všechna práva vyhrazena
